Se vztekajÃcÃmi se dÄ›tmi v obchodech má zkuÅ¡enost snad každý z nás, aÅ¥ už se jednalo o naÅ¡eho potomka, nebo jsme toho byli jen svÄ›dky. VÄ›tÅ¡inou to znamená velkou frustraci vÅ¡ech zúÄastnÄ›ných, a zejména pak dotyÄného rodiÄe, který má pocit, že v podstatÄ› nÄ›jakým způsobem selhal. Jen málokdo se vÅ¡ak zamyslà nad tÃm, jaká je vlastnÄ› původnà pÅ™ÃÄina toho, že se dÄ›ti takto chovajÃ.
Â
Â
V prvnà řadÄ› je potÅ™eba Å™Ãci, že to nenà z nÄ›jaké zlé vůle. PopravdÄ› Å™eÄeno, dÃtÄ› má v takovýchto okamžicÃch nad svým chovánÃm absolutnÄ› nulovou kontrolu, takže žádat jej, aby se uklidnilo, nemá pÅ™ÃliÅ¡ význam. Co pomůže, je vyhnutà se spouÅ¡tÄ›Äům. K tomu ale musÃme vÄ›dÄ›t, o jaké se jedná.
Â
Zkusme si pÅ™edstavit běžný supermarket Äi hypermarket. Tyto jsou Äasto zevnitÅ™ jasnÄ› osvÃcené, plné nejrůznÄ›jÅ¡Ãch, Äasto výrazných a kÅ™iklavých barev. Neustále hraje hudba, Äas od Äasu pÅ™eruÅ¡ená nÄ›jakým oznámenÃm. K tomu máme vÅ¡ude velké davy lidÃ, kteřà jsou Äasto netrpÄ›livà a chtÄ›jà si co nejrychleji nakoupit.
Â
Â
To vÅ¡e může být velmi snadno únavné pro dospÄ›lého ÄlovÄ›ka, ovÅ¡em pro dÃtÄ› je to jeÅ¡tÄ› mnohem horÅ¡Ã. Nejenže jeÅ¡tÄ› nedokáže tak efektivnÄ› filtrovat nedůležité stimuly, ale také má nevýhodu v menÅ¡Ã velikosti, která znamená, že si musà dávat vÄ›tÅ¡Ã pozor na kolemjdoucÃ, neboÅ¥ ti jej tak dobÅ™e nevidÃ. Následkem toho je, že se v podstatÄ› neustále soustÅ™edÃ, aÅ¥ už chce nebo ne. V kombinaci s pÅ™ehrÅ¡là informacÃ, které mu jeho oÄi a uÅ¡i dodávajÃ, se jedná o nÄ›co skuteÄnÄ› nároÄného. Pokud je k tomu jeÅ¡tÄ› navÃc unavené Äi hladové, pak se mu nelze divit, že nakonec „vybuchne“.
Â
Co tedy můžeme dÄ›lat? TÃm hlavnÃm je nebrat malé dÃtÄ› do takovýchto obchodů, dokud nenà dostateÄnÄ› velké a vyspÄ›lé na to, aby to zvládlo. A pokud už nenà zbytÃ, pak tam strávit co nejménÄ› Äasu. Je na mÃstÄ› skuteÄnÄ› jen popadnout to, pro co jsme pÅ™iÅ¡li, a jÃt k pokladnÄ›, a neprocházet každý regál. JistÄ›, je to nároÄné, ale věřte, že to vaÅ¡e dÃtÄ› rozhodnÄ› ocenà – stejnÄ› jako ostatnà v obchodÄ›.